Ornn je jako roztomilý ubručený děda, kterého prostě musíte obejmout, i když víte, že to není dobrý nápad. Pod tím jemným a uhlazeným zevnějškem je prošedivělý ocelář, který na vaše řečičky nemá trpělivost ani čas.

Ornn je jako roztomilý ubručený děda, kterého prostě musíte obejmout, i když víte, že to není dobrý nápad. Pod tím jemným a uhlazeným zevnějškem je prošedivělý ocelář, který na vaše řečičky nemá trpělivost ani čas. Je to polobůh, který už viděl ledacos a teď nechce nic jiného než vyrábět kladiva a další užitečné nástroje v poklidné samotě své sopky.

Jo, a taky jíst pikantní pepřešně a pít pivo – tyhle dvě věci má určitě radši než vás.

 

Většina toho, co se o Ornnovi ví, pochází z prastarých freljordských příběhů, které se předávají z generace na generaci. Spousta toho upadla v zapomnění, ale dochované historky vyprávějí o polobohu, který byl už od svého zrození připraven vyzvat svět na souboj. Ornn nikdy nechtěl bojovat s lidmi, ale v pohodě si to rozdával se stromy a ledovci a dalšími přírodními útvary. Proti výpadům mladého poloboha nemělo šanci vůbec nic, dokud Ornn jednou neudeřil do hory a ona se ani nepohla.

To nemohl nechat jen tak.

Ornn, kterého výzva posílila, narážel hlavou do hory, dokud nakonec nepodlehla. Legenda říká, že během této šarvátky vznikla všechna pohoří a údolí, co jich na Freljordu je. Když Ornn později děkoval zemi za povedený zápas, úbočí hory se otevřelo a odhalilo své lávovité srdce. Země shledala Ornna hodným svých pokladů a obdařila ho silou ohně. V ohni spatřoval mocného hybatele změn, přičemž stejně tak vnímal sám sebe.

 

Byv požehnán silou ohně a ozbrojen vlastním zápalem pro tvorbu (a ničení), Ornn se stal tím nejlegendárnějším kovářem na Runeterře. Zatímco jeho věhlas sílil, stejně tak rostl i počet jeho stoupenců. Nejoddanější byla skupina kovotepců – známí jako Krbovci –, kteří se usídlili na úpatí hory. Přestože to Ornn nikdy nedával najevo, Krbovce uznával, protože pracovali tiše a pilně a kovali ty nejlepší možné nástroje a zbraně.

Krbovci však neměli šťastný osud.

Když po Orrnovi jeho bratr Volibear požadoval zbraně pro své kruté přívržence, Ornn odmítl. „Ornn má mnohem humanističtější přístup k tomu, jak by bohové měli jednat s lidmi,“ říká příběhový scenárista Matthew „FauxSchizzle“ Dunn, „a s Volibearovou válkychtivostí nechtěl mít nic společného.“ Ale Volibear opravdu nebyl ten druh poloboha, který bere ne jako odpověď.

A tak se rozpoutalo čiré peklo. Celých osm dní křižovaly nebesa blesky a z kdysi klidného vulkánu prýštila láva. Dva bratři bojovali se zuřivostí, která byla důsledkem jejich celoživotní sourozenecké rivality. Když se kouř rozplynul, z Ornnových přívrženců na úpatí hory nezbylo nic víc než ohořelá těla v doutnající vesnici, zničené v boji, který byl určen jen pro polobohy.

Od té doby Ornna nikdo neviděl. Někteří Freljorďané se domnívají, že jej Volibear zabil. Jiní tvrdí, že nadále žije pod sopkou a buď se stará o rozžhavený oheň země, nebo vytváří nějakou superzbraň. Ale Ornn se ve skutečnosti rozhodl žít v osamění, aby uchránil životy smrtelníků. Vidí, jak se bohové pletou do lidských osudů, a ví, že tyto zásahy mohou být smrtící. „Většina bohů čerpá sílu ze svých stoupenců,“ říká vrchní grafik Chris „Skeeziks“ Campbell, „ale tenhle chlápek říká ‚Prosím, nenásledujte mě.‘“

Pod svým drsným zevnějškem je Ornn ve skutečnosti obrovský medvídek, který vás má opravdu rád… ale z bezpečné vzdálenosti.

 

Ornn je možná poněkud hrubý, ale není to zlý polobůh – jeho tvář musela vypadat drsně, aniž by působila zle.

 

Poznat nějakého šampiona z raných konceptů může být obtížné, protože většina šampionů se během vývoje výrazně promění. Ale Ornnův příběh a umělecký směr byly po nadhození nápadu dost podobné konečnému výsledku. Asi po měsíci či dvou tým věděl, že chce vytvořit mocného zvířecího poloboha z Freljordu, který vyrábí předměty a má spojitost se sopkami. Je to specifické, ale zároveň díky tomu můžete Ornna poznat i na těch nejranějších náčrtech.

 

Možná nejvyhrocenější debata o Ornnově designu se točila kolem toho, jestli má mít rohy, nebo kly. Na počátku měl Ornn mroží kly, což bylo příhodné – mroži působí silně a agresivně, aniž by byli zlí. Ale s mrožími kly to vypadalo, že Ornn je spíš nějaký mořský typ než horský. Huňatí mamuti sice žili kolem hor, ale jejich přerostlé zahnuté kly by Ornnovi bránily v tom, aby mohl volně máchat svým kladivem… a Ornn je především praktický.

Beraní rohy nám tedy začaly připadat jako dobrý nápad. Zaprvé, berani žijí v horách a Ornn žije v hoře (což je skoro to samé). Berani do všeho rádi narážejí hlavou a kováři do všeho rádi mlátí kladivem. Ornn měl navíc jednu herní schopnost, která čerpala inspiraci z beraního konceptu, kdy se vrhnul na nepřátele a zarazil je do terénu. Ornnovy beraní rohy se tím pádem jaksi staly kladivem a zeď se stala kovadlinou… a šampion uvězněný mezi nimi se stal tvárným kovem.

 

Jelikož je Ornn prvním kovářským šampionem v LoL, k jeho hernímu designu se dalo přistoupit hned několika různými způsoby. V jiných hrách jsou kováři často nehratelné postavy, které slouží jen k tomu, aby zásobovaly hlavní postavu na její výpravě. Ornn nikdy neměl být součástí podpůrného sboru, a to v žádném smyslu toho slova. „Nechtěli jsme udělat šampiona, který se soustředí na výrobu zbraní, které posilují jeho spojence,“ říká herní designér Blake „Squad5“ Smith. „Ornn měl být silným předvojem, který se dokáže postarat sám o sebe.“

Tím, že Ornn dostal schopnost vyrábět zbraně – neboli předměty – kdekoliv na mapě, naplňoval představu o kováři a zároveň představu o šampionovi z horní lajny, kde si můžete dřepět na ostrůvku, zatímco zbytek mapy jede v plném proudu. Bylo to tematické, nové v LoL a strategicky zajímavé: Co to znamená, že jeden šampion bude moct nakupovat, aniž by se musel vrátit na základnu? Největší starost pro herní systém nám dělal lavinový efekt, kdy by Ornn drtil svého protivníka v lajně a mohl by utrácet své peníze navíc, aniž z lajny musel odejít.

Kdyby byl Ornn potyčkář jako Riven či Fiora, tato pasivka by vůbec nefungovala. Ty by totiž svého protivníka v lajně převálcovaly až moc silně. „Tato cesta nám přišla schůdná, protože když Ornn získá náskok, je pravděpodobnější, že ho prostě nebude možné zabít, než že vás bude zabíjet pořád dokola,“ říká Squad5. „Možná vás vytlačí z lajny, ale to se podle mě stane vždycky, když nějaký šampion získá náskok.“

Jelikož všichni noví šampioni potřebují víc než jednu pasivku (vtip), Ornn také svému týmu dokáže odemknout malou sbírku vylepšení předmětů se zvýšenými atributy. To znamená, že hodnota zlaťáků z horní lajny jeho týmu bude vždy vyšší než u nepřítele, což zpočátku nehraje velkou roli, ale rozhodně je to pak napínavější v těch zápasech, které trvají kolem hodiny. „Snažil jsem se ty předměty udělat co možná nejúžasnější, aniž bych musel obětovat příliš mnoho síly zbytku jeho výbavy,“ říká Squad5. Také tomu napomáhá, že Ornn ty pasivní statistiky nerozdává jen tak – podle něj není nic zadarmo, takže si to musíte v prvé řadě zasloužit.

Tím nejprvotnějším a nejúžasnějším prvkem Ornnovy síly je jeho vztah k sopkám, takže Ornnova ultimátka nějakou chvíli spočívala v tom, že ze země doslova vyvolal sopku. Mohl do ní soustředit sílu, a ona pak náhodně všude kolem chrlila lávu a kameny. Tento nápad nás přivedl k jiné ultimátce, kdy Ornn v podstatě vytvořil lávovou vlnu (jako Nami, ale obráceně). „Řeknu to narovinu: lávová vlna byla super trapná a byl to zcela jasně můj nápad,“ říká Squad5, „ale tým nakonec řekl: ‚A co jiného by to mohlo být? Kovadlina? Něco jiného?‘“

 

Skeeziks vzal ten nápad s lávou a dotáhl ho do extrému, takže nakreslil obrovského, do ruda rozpáleného berana, kterého Ornn může vyvolat na vzdálenost skoro celé obrazovky. Úvodní zpětná vazba byla nelíčeně nadšená. Když Squad5 přidal mechanismus, kdy Ornn mohl do berana udeřit vlastní hlavou a přesměrovat ho jinam, tým věděl, že je to to pravé. „Vytvářeli jsme ultimátní schopnost pro poloboha, takže to muselo být zatraceně epické,“ říká Skeeziks, „něco, co by se ozývalo ve freljordských příbězích i po tisíci letech.“

Kdyby Ornn mohl, nejspíš by svůj souhlas vyjádřil tím jediným způsobem, který zná:

„Není to úplně příšerné. Moje kladivo je lepší.“