Když se podíváte do příspěvku o obchodním modelu League of Legends, jedna ze zásad zní: „Chceme do hry dávat obsah, který vás nadchne, když se o něm poprvé dozvíte, ze kterého máte radost, když si ho koupíte, a jenž vám přináší potěšení i později, když se k němu vrátíte několik měsíců poté.“

Ta část, jež zní „přináší vám potěšení i později, když se k němu vrátíte“ sehrála velkou roli v zavedení limitu magitechnických truhel, neboť jsme chtěli zamezit tomu, abyste si pak nákupy vyčítali. Všichni jsme slyšeli příběhy o tom, že někdo litoval něčeho, co nakoupil v opilosti, anebo o tom, že se dítě zmocní účtu svých rodičů a za jeden den dokáže prostřednictvím mikrotransakcí prošustrovat tisíce korun. Našim cílem je to, aby hráči měli ze všech svých nákupů radost, a tyto limity tomu velmi napomáhají.

Také si dáváme pozor na podvody, neboť nechceme, aby vám někdo ukradl účet a pak všechno utratil za truhly. Vím, že si říkáte: „Ale Rito, někdo mi může ukrást účet a prostě si koupit všechny skiny!“ – to je sice pravda, ale pro nás je o něco snazší interpretovat úmyslnost nákupu skinů oproti náhodnosti truhel, když zpětně procházíme podvodné nákupy.

Od té doby, co byl tento systém zaveden, monitorujeme, jak často hráči narážejí na tento strop, a přestože několik hráčů na maximum dosáhne, je to relativně vzácné. O horním limitu truhel budeme neustále přemýšlet, takže pokud na to máte nějaký názor, podělte se o něj s námi, prosím.

DontHassleDaHoff, tým obchodní strategie

Do pekla plného ohlušujícího ticha, kde černá a bílá ztrácejí veškerý smysl a jediný možný směr je dovnitř. Tam, kde se nekonečno možností existence stlačí do jednoho okamžiku žalostné hrůzy, kde člověk vidí konečný tvar vesmíru a uvědomí si tu strašlivou pravdu, že žádný tvar NEMÁ – žádný začátek, žádný konec a žádný smysl ani textura kromě těch, které mu přiřadíme my sami. Věčný, nehynoucí vír světla, ze kterého se kroutí duše, kde se vzpomínky na vaše milované i nenáviděné prolínají tak dlouho, dokud emoce nesplynou v jednu jedinou. Jste pohlceni jedinou touhou: utéct. Vrátit se do světa, který jste kdysi znali, uprchnout z tohoto světa záštiplné jednoduchosti a jednoty, být opět mezi vším těžkým a nepříjemným a složitým, protože i muka a hrůzy každodenního života jsou lepší než nekonečný klid nicoty, ze kterého by jednomu puklo srdce.

Jinými slovy je to to samé místo, kam jdou Pokémoni, když vlezou do pokéballu.

Reverendanthony, hlavní scenárista, tým budování světa

Přikláněli jsme se k tomu, ale pak jsme vytáhli smlouvu s kapelou, abychom si pořádně přečetli to drobné písmo a… no…

ŘÍKEJTE NÁM TAK, JAK SE KUR**** JMENUJEME, VY ****** ** * **** ********.

… Tahle odpověď tam byla naprosto jasně uvedená. Ne vážně, mám na prstech popáleniny třetího stupně.

(Ale doopravdy: zvažovali jsme to, ale nakonec jsme se rozhodli, že slovní hříčky se více hodí k legračním obsahu (jako Mňaukai a Kog’Haf) než k tomuto krutopřísnému.)

kantayams, spisovatel, tým skinů