Chrliče jsou vlastně jen takové ozdobné okapy. Ale náš starý dobrý Galio je rozhodně víc než jen nějaký okap – je to živoucí socha, jež dokáže zatnout tipec protivníkům vládnoucím magickými silami. A chtěli jsme z něj také udělat důležitější postavu v celém příběhu Demacie. Takže jsme ho museli trochu zvětšit.

Galio sice býval chrlič, ale nikdy se tak nechoval.

Skutečné chrliče plní hodně specifickou architektonickou roli, a tou není propůjčovat budovám strašidelný nádech. Jsou vlastně prostředkem pro odvod dešťové vody. Ta protéká korytem v chrličových zádech a proudem vytéká jeho ústy pryč od zdi, což zabraňuje erozi fasády. V zásadě jsou tedy chrliče akorát výmyslem architektů, aby okapy vypadaly trochu víc hustě.

Ovšem náš starý dobrý Galio je rozhodně víc než jen nějaký okap – je to živoucí socha, jež dokáže zatnout tipec protivníkům vládnoucím magickými silami. A na tom jsme při úpravách Smutné stráže rozhodně nemínili nic měnit. Ale chtěli jsme z něj udělat důležitější postavu v celém příběhu Demacie. Takže jsme ho museli zvětšit.

A to hodně.

 

Před dávnými věky objevili demacijští průzkumníci něco, co změnilo celou jejich civilizaci: petricit. Je to jakási hornina vzniklá ze zkamenělého dřeva, která má protimagické vlastnosti. Pro Demacijce, kteří se magii vyhýbají a mají strach z útoku nepřátel, kteří těmito silami vládnou, byl petricit jako dar seslaný z nebes. Postavili si své město na vrcholu kopce uprostřed petricitového lesa a z tohoto vzácného materiálu vztyčili hradby.

 

Kdykoliv dojde k použití magie, neobejde se to bez následků.

 

Ty naprosto dokonale chránily Demacii před útoky nepřátelských čarodějů, ovšem kdykoliv vyráželi vojáci na nějaké jiné bojiště, museli se bez svého spolehlivého protimagického štítu obejít. Jistý demacijský vojevůdce se tedy rozhodl, že nechá vytvořit „přenosnou petricitovou zeď“, kterou by bylo možné vzít s sebou do bitvy. Tento úkol byl svěřen sochaři Durandovi, který z petricitu vytesal obřího člověka. Tato socha sloužila jako praktický ochranný totem a zároveň jako svolávací prapor pro demacijské vojáky.

V průběhu let tento petricitový muž absorboval bezpočet magických útoků. Kdykoliv dojde k použití magie, neobejde se to bez následků, a v tomto případě byly ony následky ohromné; jednoho dne, když Demacijci bojovali s jakousi obří magickou stvůrou, se petricitový muž probudil.

Ale to se stalo už před dávnými věky. Dnes nežije nikdo, kdo by si pamatoval doby, kdy se kolos probudil naposledy, takže mnozí dokonce považují příběhy o Galiově procitnutí za výmysl. Mladí skeptici se při srkání demacijských bio čajů a nakrucování svých ironických knírů ušklíbají nad starými legendami a považují je za pouhé báchorky hloupých starců.

Celá Demacie však v Galiovi vidí velkolepý symbol své civilizace. Je to socha vysoká jako hora, která je znakem věčné svobody, bezpečí a války.

 

Když jste tank, nestačí vám, že jste velcí. Chcete se velcí cítit. Designér šampionů Sol „Solcrushed“ Kim se snažil v hráčích vzbudit pocit, že při protáčení Galiových kouzel opravdu ovládají monstrum velké jako hora. „Proto všechno, co dělá, působí tak přehnaně, těžce a robustně,“ říká Solcrushed. „Každou akci provádí s rozmyslem a působí jako obří, těžkopádná socha.“

 

„Kdyby si Demacijci postavili vlastní Sochu svobody, jak by asi vypadala?“

 

Solcrushed ovšem rychle zjistil, že „těžkopádná, promyšlená“ hra nemusí být zdaleka pokaždé zábavná. V jedné z nejstarších verzí mělo Galiovo E (Pěst spravedlnosti) dlouhou dobu nabíjení, než došlo k výpadu. A jak Solcrushed říká, nepůsobilo to dobře. „Tak mě napadlo, že před oním přesunem vpřed nejprve odskočí dozadu a tím se připraví,“ říká. „Stále tam je ve výsledku jistá prodleva, ale už to zdaleka tolik nevadí, protože se pohybujete. Je tu nějaká akce, která se vykoná v okamžiku stisknutí tlačítka.“

Galio samozřejmě není jen obří kamenný muž, který rád drtí nepřátele svými mohutnými pěstmi – je to také slavný ochránce celého národa a musí tedy být patrné, že je jeho součástí. Tvůrce grafických návrhů Gem „Lonewingy“ Lim se zeptal sám sebe: „Kdyby si Demaciané postavili vlastní Sochu svobody, jak by asi vypadala?“

 

První věcí, kterou jsme museli vzít v úvahu při rozhodování o Galiově vzhledu, byla jeho role, kterou zastává v novém příběhu: ochrana Demacijců v bitvě. Galio tento svůj úkol plní výtečně i v případech, kdy se neprobudí k životu. „Když demacijští rytíři vyráželi do války,“ říká Lonewingy, „chránilo je protimagické pole vyzařující ze sochy.“ Díky této auře dokázalo jen máloco vyhodit obrněnce ze sedel jejich ořů – legendárních ebenových wyvern. Sochař Durand tedy dal Galiovi záměrně vzhled chimérického spojení rytíře s wyvernou, aby zdůraznil pouto mezi demacijským válečníkem a jeho zvířetem.

 

„Chtěli jsme, aby Galiova ultimátka byla opravdu velkolepá, jako něco z profesionálního wrestlingu.“ –JohnODyin

 

Kolosova obří křídla také symbolizují jeho ochranný účel, a kdykoliv zaujme obranný postoj, vytvoří z nich štít. Od hlavy až k patě je natřen bílou a zlatou barvou, což jsou oblíbené barvy Demacie. Celý jeho vzhled vyzařuje jakousi přehnaně vlasteneckou auru. Galio je odvážný a zároveň poněkud zbrklý. Svůj úkol, tedy ochranu Demacie, nebere na lehkou váhu, ovšem dokáže si to náležitě užívat. „Lidé vidí majestátní sochu a očekávají, že se bude majestátně i chovat,“ říká scénárista John „JohnODyin“ O’Bryan. „Napadlo nás, že by bylo zajímavější, kdyby se těmto předpokladům dokázal trochu vzepřít.“

Galiův mladický zápal je částečně výsledkem jeho unikátního pohledu na život. Ačkoliv je velice starý, „probudí“ se pokaždé jen na pár minut, což mu poskytuje velice omezený pohled na svět. „V zásadě má vždy ohromnou radost, že se může pohybovat,“ říká JohnODyin. „Pracovat na Galiovi bylo osvěžující, protože k bojování nechová žádné komplikované city. Prostě ho těší, že je naživu a může zase něco rozmlátit namaděru.“

Galio právě řádí na PBE a dělá nám tam ze Žlebu kůlničku na dříví.