„Umění si žádá jistou… krutost.“

Jhin je úzkostlivě pečlivý zločinecký psychopat, který považuje vraždění za umění. Několik let strávil tento sériový vrah v ionském vězení, jisté kruhy s úzkými vazbami na ionskou vládní radu jej však osvobodily s cílem využívat jej jako vlastního nájemného zabijáka. Jhin považuje svou zbraň za štětec, s jehož pomocí vytváří brutální umělecká díla složená z nemilosrdně zmasakrovaných obětí a bezmocných přihlížejících. Z rozehrání svého zvráceného divadla čerpá kruté potěšení. Díky tomu představuje dokonalou volbu pro případy, kde je třeba vyvolat ten nejsilnější dojem: hrůzu.

Hory na jihu Ionie po dlouhá léta obcházel strach z děsivého „Zlatého démona“. V celé zhyunské provincii připravila tato stvůra bezpočet poutníků o život a nezřídka zpustošila i celé osady, ve kterých po sobě zanechala jen zvráceně naaranžovaná mrtvá těla. Lesy pročesávala ozbrojená domobrana, města si najímala lovce démonů, po cestách hlídkovali mistři wuju… nic z toho však nedokázalo učinit řádění té zrůdy přítrž.

Když už zhyunská rada nevěděla, jak dál, poslala uctivou prosbu o pomoc slavnému mistru Kushovi. Ten si žádost pečlivě vyslechl a naoko se tvářil, že není v jeho moci jí vyhovět. O týden později se však on, jeho syn Shen a nadaný učedník Zed přestrojili za kupce a vypravili se do sužované provincie. Potají navštívili bezpočet zoufalých rodin, pečlivě prohlédli místa oněch hrůzných činů a hledali ve zdejších vraždách nějaký vzor.

Vyšetřováním strávili čtyři dlouhé roky a na všech z nich to zanechalo nesmazatelné stopy. Kushova proslulá rudá hříva celá zbělela. Shen, jehož všichni milovali pro jeho důvtip a veselou povahu, zahořkl. A Zed, nejbystřejší žák Kushova chrámu, začal ve svých studiích zaostávat. Když mistr konečně zjistil, co všechny vraždy spojuje, prohlásil údajně: „Dobro a zlo nejsou univerzální pravdy. Rodí se z lidské duše a každý vnímá jejich odstíny odlišně.“

Dopadení „Zlatého démona“, jež se stalo námětem mnoha divadelních her a epických básní, bylo sedmým a závěrečným hrdinským činem bohaté kariéry lorda Kusha. V předvečer oslav Květinového festivalu v Jyomském průsmyku se Kusho převlékl za věhlasného kaligrafa, aby se vmísil do davu dalších pozvaných umělců. A vyčkával. Všichni se domnívali, že podobné hrůzné činy může mít na svědomí jen nějaký zlý duch, ale Kusho si uvědomil, že oním vrahem je obyčejný člověk. Obávaným „Zlatým démonem“ byl prostý kulisář ze zhyunské kočovné divadelní a operní společnosti, jenž vystupoval pod jménem Khada Jhin.

Když Jhina dopadli, mladý Zed se vydal rázným krokem k bezmocně se krčícímu muži, aby jej zabil, avšak Kusho Zeda zadržel. Navzdory všem hrůzám, jež měl Jhin na svědomí, se legendární mistr rozhodl vraha zajmout živého a odvézt jej do vězení v Tuule. Shen s tím sice nesouhlasil, chladnou logiku svého otce však přijal. Ovšem Zed, kterého stále v duchu pronásledovaly děsivé výjevy, jichž byl svědkem, neměl pro takovéto milosrdenství žádné pochopení, a říká se, že právě tehdy začala v jeho srdci klíčit zášť.

Ačkoliv byl Khada Jhin uvězněn v Tuule po mnoho let, prozradil toho o sobě tento zdvořilý a plachý muž velice málo, dokonce i jeho pravé jméno zůstalo obestřeno tajemstvím. Mnichové si však všimli, že je bystrým žákem a vyniká v mnoha různých oborech, například v kovářství, básnictví či tanci. Ani stráže, ani mnichové ovšem nedokázali najít žádný lék na jeho fascinaci smrtí.

Život za zdmi věznice se ovšem nezastavil a po vpádu noxijských vojsk začala Ionií zmítat politická nestabilita. Všude vládl chaos. Válka probudila v poklidném národu touhu po krvi. Mír a rovnováha, za jejichž ochranu Kusho tak udatně bojoval, se rozpadly na kusy pod tlakem temných srdcí lidí lačnících po moci a tajných spolků, jež spolu vzájemně soupeřily o vliv. V obavě ze síly nindžů a šermířů wuju se dokonce jisté vládní kruhy rozhodly potají pustit Jhina na svobodu a učinit z něj vlastní děsivou zbraň.

Přístup k novým kashurijským zbraním a téměř neomezeným finančním prostředkům umožnily Khadu Jhinovi pořádat velkolepější „představení“ než kdy dříve. Prozatím svými činy šíří strach mezi vyslanci cizích zemí a politickými odpůrci ionské vlády. Co se ovšem stane, až sériovému vrahovi lačnícímu po pozornosti přestane vyhovovat anonymní práce ze stínů?